Velká čínská zeď

19. prosince 2007 v 13:55 | www.cestovani-cina.info
Velká čínská zeď
Velká Čínská zeď - Dlouhá, předlouhá rozpíná se kolem tebe. Nedokážeš ji obsáhnout pohledem, ať se na ni díváš z jakékoli dálky. Slyšel jsi, že je jako jediná stavba zahlédnutelná z měsíce, ale byl to pouze mýtus, i když se tomu dá velmi těžko uvěřit. Připadáš si proti ní jako David, když se postavil Goliášovi. Tyčí se nad tebou jako nepřekročitelná hora kamene a hlíny. Maně tě napadá, jak tohle vůbec mohla lidská ruka postavit. V nynější době, kdy technika doznala značného pokroku, by to zase nemusel být takový problém, ale dříve… složíš jim v duchu poklonu. Lidem, kteří se na stavbě podíleli, i těm, kteří ji naprojektovali. Ten monumentální pocit se v tobě uhnízdil, prodchnul tě zvláštní směsicí čehosi velkolepého. Chtěl by ses vrátit do minulosti - do doby velkých stavitelů a podívat se na to rostoucí dílo zblízka; pouze sen. Už se můžeš pouze kochat a vstřebávat do sebe všechny dojmy a poslouchat tichý příběh mrtvého kamene, který k tobě promlouvá svým neuhlazeným a drsným povrchem. I vítr ti šeptá dávnou legendu o paní Meng Ťiang, které odvedli manžela, aby se podílel na stavbě hradeb. Když se blížila zima, cestovala stovky mil s teplými oděvy pro něho, aby se nenachladl. Její láska byla nezměrná, chtěla mu co nejvíce ulehčit těžkou práci, ale po jejím příchodu se pouze dozvěděla o jeho smrti. Žalem se jí sevřelo srdce. Pokoušela se najít jeho tělo, ale její pátraní bylo beznadějné, a tak lehla u zdi a celé dny plakala. Zeď její žal tak dojal, že se jí část zřítila a odhalila pozůstatky jejího muže, které Meng odnesla zpět na pohřebiště předků…
Stačí nastražit uši nebo přiložit ruku a… naslouchat. Podobných příběhů je mnoho.

Velká čínská zeď je největším památníkem Číny…

Velká čínská zeď neboli Dlouhá zeď, jak se jí také jinak říká, je největším památníkem Číny a současně jedním z jejích nejmocnějších symbolů.
V prvním tisíciletí před naším letopočtem (770-475) postavily feudální státy podél svých hranic obrané hradby, některé v délce mnoha set kilometrů. V následné době válčících států (426-221) byly vybudovány ještě vyšší, delší a silněji opevněné obranné hradby.
Postavou nejčastěji spojovanou s Velkou čínskou zdí je první císař Čchin Š´ Chuang-ti, který v roce 221 př. n.l. sjednotil čínské státy v jednu říši. Ve svém nejambicióznějším stavebním projektu se rozhodl spojit různé existující městské a státní hradby, aby vytvořily jedinou dlouhou zeď i s pevnůstkami a strážními věžemi, která by oddělila čínskou civilizaci od jejich "barbarských" severních sousedů. Čínská přezdívka "zeď dlouhá 10 000 li" není ani tak doslovným konstatováním skutečnosti (1li = asi 500m) jako vyjádřením zdánlivě nekonečného východo-západního rozpětí hradeb. Popravdě se tato kontinuální bariéra táhne 6400km od severozápadu k severovýchodu.
Vladaři následné chanské dynastie, kterým právě tak záleželo na ochraně Číny před vnějšími vlivy a útoky, pokračovali ve výstavbě a zesilováni zdi, a to zejména přes severní Čínu. Přidali také strážní věže se signálními ohni, aby oddíly umístěné podél zdi mohly používat ke vzájemnému sdělování naléhavých zpráv kouřové signály - například v mingském období znamenal jeden kouřový signál počet 100 nepřátel, dva signály 500, tři signály přes 1000 nepřátelských bojovníků.
Bylo odhadnuto, že do konce dynastie Chan v roce 220 n.l. bylo postaveno více než 10 000km opevněných hradeb.
Dynastie, jež následovaly po Chanech, prováděly na Velké čínské zdi opravy a bylo vztyčeno i několik pozoruhodných památníků - například mramorová brána známá jako Ťu-jung-kuan (Průsmyk oblačné terasy) asi šedesát kilometrů od Zakázaného města; původně ji postavila po roce 1340 mongolská dynastie a za další dynastie Mingů byla opravena. Mingští císaři obnovili péči o opevněnou severní hranici a Dlouhá zeď se dnes zdá být především mingskou stavbou.
Za poslední císařské dynastie Čchingů byly výstavba i opravy Velké čínské zdi zastaveny. Čchingští císařové byli Mandžuové, lidé ze severu zpoza zdi, kterým se Mingové i ranější dynastie snažili zabránit ve vpádu do Číny. To, že zanechali zeď chátrat, symbolizovalo začlenění Mandžuů a jiných nečínských obyvatel severu do říše.
Vybudování Velké čínské zdi bylo skoro neuvěřitelným výkonem v oboru inženýrství a logistiky. Veliké množství legend a příběhů připomíná stavbu Dlouhé zdi i utrpení těch, kdo na ní museli dřít - pracovní síla v počtu tří set tisíc vojáků, rozmnožená o zločince, neschopné státní zaměstnance a odvedence z celé říše. K dopravě obrovských kvant materiálu a nástrojů na místa, kde se stavělo, bylo zapotřebí nepřetržité státní organizace v gigantickém měřítku. Pro předmingskou zeď na východě a v průběhu mingské výstavby zdi severně od západní Číny se místní stavební materiál sháněl, kde se dalo.
Odedávna užívaným způsobem budování opevnění v Číně bylo dusání zeminy po tenkých vrstvách do připraveného bednění. Takto vytvořené velmi pevné jádro bylo pak obezděno. Poblíž Pekingu byly při budování Velké zdi používány vápencové kameny, jinde žula a pálené cihly, k vybudování sekce, která křižovala poušť Gobi, se používalo směsi z oblázků, tamaryšků a větví. Vše záviselo na místních zdrojích, protože Velká zeď zpravidla probíhá v obtížně prostupném terénu po hřebenech hor.
Parametry Velké čínské zdi se různí - opevnění z mingské doby má u paty šířku kolem 7 až 8 metrů, v koruně kolem 5 metrů - je natolik široká, že se po ní dá nejen chodit, ale mohly by tudy projíždět dokonce i vozy, a dosahuje výšky 6 až 10 metrů. Uvnitř zdi se nacházejí spojovací chodby a skladovací prostory. Každých několik set metrů je zeď zesílena věžemi, které sloužily jako pozorovací a signální stanoviště, skladiště zbraní a v případě nutnosti i jako útočiště obránců. Celkový počet věží se odhaduje na 25 000. Ve větších odstupech pak byly budovány kasárny, zásobovací skladiště a velitelství.
Od roku 1987 je Velká čínská zeď zapsána na Seznam světového dědictví UNESCO. Navzdory tomu je ochrana zdi dosud nedostatečná; v odlehlejších místech je zchátralá a dochází k rozebírání na stavební materiál. Zrestaurovány a turisticky zpřístupněny jsou jen některé menší úseky.
Asi 80km severozápadně od Pekingu se u pevnosti Pa-ta-ling nachází nejnavštěvovanější úsek proslulé Velké čínské zdi. Výlet do těchto míst působí na cizince jako cesta zpět časem: Z moderní metropole se brzy ocitnete v předměstských oblastech již venkovského rázu, mezi osly taženými povozy a plně naloženými jízdními koly, abyste později projížděli starými zemědělskými vesnicemi, kde jakoby se za dlouhá staletí vůbec nic nezměnilo., a odtud pokračovali dále vzhůru do hor, kde kdysi celé armády čínských dělníků obezdívali svou říši rádoby nepropustným kamenným valem.
Obnovený úsek zdi u průsmyku Pa-ta-ling (Badaling), klikatící se i přes velmi strmé svahy, můžete pojmout jako osobní zkoušku vytrvalosti. Únavu z pěší túry po koruně valu lze snáze překonat při pohledu na povzbudivě se usmívající "šlapače" v protisměru. Ale pozor, abyste se zavčas obrátili k návratu, pokud ovšem nechcete navštívit také velmi známou poušť Gobi
Pa-ta-lingský úsek bývá často přelidněn, a tak možná vezmete raději zavděk některou z dvojice dalších, méně frekventovaných zpřístupněných částí Velké zdi. V oblasti Mutchien-jü (Mutianyu) je zeď přinejmenším stejně atraktivní jako u Pa-ta-lingu, avšak trochu méně strmá. Chcete-li pak vidět Velkou čínskou zeď v nejoriginálnější, takřka neopravené podobě, navštivte úsek u S´-ma-tchaj (Simatai). Tato pasáž leží od Pekingu nejdále, odnesete si však odsud zcela určitě velmi silné, až dobrodružné dojmy.
Ten, kdo ve velkých věcech nepřekračuje hranice si může dovolit bez obav velkorysost v maličkostech.
Konfucius
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama